Vítej na mém blogu o The Sims 2

 
 
Přínáším Vám první tak dlouho očekávaný díl o Elfech ;)
  Pusť si hudbu ↓

   ,,Taky si tak strašně rád jako já, že začíná škola?" zeptám se ironicky Derecka (Dereka), když jsem úspěšně ukončili první den školy. Chodíme spolu už od začátku 2. ročníku, ale tento rok nás čeká maturita. A když končí prázdniny, začíná opravdové peklo.
   ,,To víš žejo, kvůli tomu tu přeci jsme,... ale maturita. Snad to nebude ňák HARD." odpoví mi a přitiskne si mě k pasu.
    Doprovodí mě jako vždy do parku, kde si ještě na chvílu lehneme společně do trávy a necháme se hřát stále silným sluníčkem.

Nevím co bych bez něj dělala. Řeknu si sama sobě zasněně už po několikáté a přitulím se k němu blíž. Kdybych snad zjistila, že mě podvádí nebo něco podobného, nepřežila bych to. Nevím, prostě už bych ani neměla co dělat.

,,Jé! Ahoj hrdličky, věděla jsem, že vás tu najdu." volá na nás má kamarádka Jessye (Džesi) a nese si sebou dvě frapucina. Jo... měla bych co dělat, pila bych s Jessye frapucina!

 ,,Na, je pro tebe." řekne mi nadšeně Jessye, podává mi oblíbený nápoj a sedne si vedle mě. ,,Tak jak si to přežila? Máte dobrý rozvrch?" zeptám se hned namísto poděkování. Jessy totiž chodí na jiný obor. ,,Jo celkem jo, nejdíl to mám do půl šesté." odpoví mi s malým úšklebkem, který u ní už tak dobře znám.

     Když si řekneme co potřebujeme i víc, tak se Dereck zvedne, opráší se a pobídne mě. ,,Mám pro tebe ještě překvapení." řekne mi a krásně se usměje, že jen musím souhlasit a rozloučit se s Jessye.

,,Uvidíme se zítra." řekneme si a už mě za ruku vede Dereck přes park. Já ho prostě mi.... .  Ale najednou mi někdo skočí do myšlenek nebo spíš něco.

 Zatočila se mi hlava a zatmělo se.

 
     ,,Riley (Railej) ! Riley! Si v pohodě?" slyším hlas Derecka. Dívá se na mě. Jsme na lavičce, ležím mu v klíně.

,,Co se mi stalo?" ptám se a zhluboka dýchám. ,,Asi jsi jen skolabovala z horka nebo nevím, nezdá se to, ale je horko a dusno." vysvětluje mi a hladí po tváři, zatímco si sednu a opřu si hlavu o jeho rameno.

,,Vím, že teď už asi nebudeš mít náladu na to překvápko, mám tě doprovodit dom?" ptá se mě. 

,,Ne to je dobrý, jen se mi asi udělalo zle, tak poďme." usměju se jak nejlíp v tuhle chvíli můžu a výjdu s Dereckem po chodníku.

    ,,A sme tu!" odkryje mi ruky z očí a já uvidím normální lesík.

,,Neboj to není vše. Mám tu pro nás rezervé!" povídá mi dál, ale stále nechápu, když se přede mnou ocitne chaloupka.

Vešli jsme dovnitř, bylo tam pár svíček,  jedna manželská postel a v rohu se krčil  malý stoleček pro dva.

 
  Pomalu jsem chápala čeho chce se mnou dneska dosáhnout, a tak se mi chvěly nohy.

,,Myslel jsem, že když je tak významný rok, tak ho pěkně pokřtíme." vysvětluje a zahrne mě polibkami na ruce.

Ale mě se dělá zle. Nevěděla jsem co mu říct. Nedělá se mi zle z toho, na co se chystá... nebo možná jo, ale přichází zase ten pocit.

,,Ehm, promiň, ale...e je mi dneska jaksi blbě. Počkej.., um, půjdu jen na vzduch... Sama jo?" a vypotácím se z chaloupky ven k pařezu kde si sednu. Dýchám jen ztěžka a srdce se mi sevírá.

Co mi je? Každá druhá by skákala radostí i kdyby jí bylo sebehůř, ale mě je prostě DIVNĚ. Přede mnou se ale najednou objeví siluleta menšího zvířete.

Snad to není vlk! Ne ti tu nejsou a nebo jo?Zase se mi setmí před očima.
 

 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ